Není tomu tak dlouho, co mě Marek Vich seznámil s pojmem "radikální upřímnost". Znám i poměrně mnoho lidí, které toto sousloví zaujalo. A jak tedy radikální upřímnost vnímám já?
Nejvíce ji spatřuji ve své praxi, kdy lidem dokážu říct, co si myslím. A to ve dvou různých rovinách. Člověku umím sdělit, co je dobré nebo se povedlo, ale zároveň poukážu i na to špatné. To však nejde za každou cenu. Je nutné, aby obě strany byly na podobnou formu upřímnosti dostatečné připravené. Já jakožto poskytovatel zpětné vazby, ale i osoba druhá, přijímající. K tomu, aby byly obě zainteresované strany dostatečně nachystané, je nutné naučit se pracovat se soucitem k sobě i k druhým.
Já ale tvrdím, že patří! Soucitem směrem k sobě rozumím zbavení se vlastních komplexů, jejich akceptování a odpuštění si. Jestliže tak učiním, mám možnost sám sebe vidět jinak. A díky tomu mohu daleko snáz pochopit druhého člověka. Mohu mu tak upřímně říct něco nepříjemného, ale zároveň s ním soucítit. Naše komunikace pak získá jiný rozměr, spolupráce se stane hlubší, důvěra zesílí a já postoupím z pozice formálního lídra do pozice lídra přirozeného...
Ten pocit za to stojí. Vyzkoušejte to.
Pro zájemce uvádím odkaz na vědecký článek.
