Znáte to, ne všechno vždy funguje stoprocentně. My se snažíme o změnu, posunutí věcí kupředu a může se nám to i více či méně dařit. Přes to všechno se ale může objevit člověk, někdy i více lidí najednou, kteří otevřeně kritizují stav kolem. Jsou nespokojeni s částmi či s celým komplexem věcí a co hůř, nabádají nás k tomu stejnému. Oni však často netouží po něčem jiném. Nepřejí si zapojit se a aktivně se podílet na změně. Mnohdy zároveň odmítají i vyzvání k nějaké činnosti, a to s vyšším počtem argumentů, než jsme mohli původně slyšet u kritiky.
Proč tomu tak je?
Proč někdo kritizuje, ale zároveň nechce nic změnit? Mohu také říct, že ti, které potkávám pravidelně, kritizují poměrně často a rádi.
A jaká je souvislost mezi tímto a štěstím? Může být a nemusí. Často se jedná o osobní přístup daného člověka k ostatním lidem a životu obecně. Mnohdy je v životě doprovází neustálá nespokojenost, vidí kolem sebe chyby a vady na kráse, vše kolem je podle nich nutno zlepšit. Problém nastává hlavně ve chvíli, když si člověk nepoloží otázku "Co s tím mohu udělat právě já?". Když jsem se s obdobně smýšlejícími lidmi snažil rozebrat daný problém, zjistil jsem, že se společně shodují v tom, že neví, jak ke změně přistoupit. Zároveň si myslí, že tato role jim nepřísluší.
Představte si to tak, že znáte aktivního člověka. Nikdy neprokrastinuje, není líný, naopak má skvělý pocit z dobře odvedené práce. Má dobrý pocit z toho, kdy se na věcech může aktivně podílet a společnými silami s dalšími lidmi dovést činnost do konce. I takový člověk může mít pocit nespokojenosti se vzniklou situací a nejčastěji se do změny zapojí. Jestliže se pak objeví situace, kdy věci nejsou dobré a tento člověk se nechce zapojit a nabídnout své schopnosti, je to tím, že se mu prostě nechce? Myslím si, že ne. Vy, já, i ostatní lidé se takto zachovají v momentech, kdy jednoduše neví, kde začít a jak na to. Často právě z tohoto důvodu odkládáme spousty věcí na později. Zde Vám ale nemohu poradit jednoznačný návod. Pomůže Vám jedině se do toho pustit.
Říká se, že i špatný plán je mnohem lepší než žádný. A další důležité moudro je, že člověk se chybami učí. Je velmi pravděpodobné, že právě takovýmto slovním spojením dali za vznik lidé, kteří se snažili něco změnit. Případně se o to alespoň pokoušeli. Jestliže se budete snažit pochopit názory a příčiny toho, proč má negativistický člověk bez snahy o konstruktivní myšlení právě takový pohled na svět, nejčastěji narazíte. Takový jedinec nedokáže přesně pojmenovat důvod svého smýšlení. Ani nezná moment, kdy to začalo. Zároveň není schopen říct, co by se muselo stát, aby jeho vnímání bylo více pozitivní.
Pokud se někomu z Vás stává, že nemáte zažitou touhu aktivně věci měnit, není nic jednoduššího než to změnit. A to tak, že na tom začnete pracovat. Hned. Jestliže se vydáte opačným směrem, který by někdo mohl označit jako nesprávný, není vždy pouze špatný. Dnes už díky této cestě víte, kudy se vydat. To jste včera ještě nevěděli. A jestli si uvědomujete tento posun, možná dokážete pocítit i krok směrem ke štěstí. Už máte na čem stavět a z čeho mít lepší pocit. Ano, nyní pouze pocit, protože výsledky se za Vámi začnou objevovat až po čase. Jako první se totiž bude objevovat Váš dobrý pocit ze sebe samotného. A ten je k nezaplacení.
Nikde není jasný návod, ale troufám si říct, že snaha být šťastný a něco pro to udělat ještě nikomu neublížila. S tímto myšlením pak může být štěstí trochu blíž na dosah pro každého. Stačí jen chtít. Stačí jen někde začít.
Nešťastný člověk bez chuti změnit svůj přístup to jen nemusí vědět. Být nešťastný může být jen postoj. Štěstí je třeba jít naproti, něco malého vykonat. Vtip je v tom, že mnohdy stačí opravdu jen maličkost. Chcete být šťastný? Snažte se o to. Každý den pro to něco drobného udělejte. I cesta znamená cíl a já věřím, že právě u tohoto to platí dvojnásobně.
