Potkávám ve svém okolí lidi, kteří na sebe strhávají pozornost a snaží se budit respekt nadbytečnou prezentací sebe sama. Předvádějí svou sílu a schopnosti prezentují tak, že všichni ostatní jsou v jejich očích daleko za nimi. Obvykle se nejedná o slabé či neschopné jedince. Jsou to lidé, kteří se dokážou postavit před ostatní, strhnout na sebe pozornost a zároveň mají talent k ovlivňování dalších. Mají jistou myšlenku a s ní vytváří kroky směřující k vytyčenému cíli s co největší možnou intenzitou. Jejich reakce jsou okolím vnímány jako přehnané, nevhodné a zpravidla ne zcela promyšlené nad rámec současnosti.
Ve svém životě jsem se osobně potkal s podobnými lidmi. Také vím o případech z historie, kdy dotyčný člověk nepatřil ke slabším, ale zároveň nedisponoval takovými schopnostmi, aby se stal hlavním leaderem ve svém přirozeném prostředí. Po tom však toužili. Usilovali o takové postavení silou a demonstrací svých schopností. Dnes neznám případy, kdy by podobný jedinec takto získal nejvyšší možné postavení. Síla byla postupem času potlačena, případně o ni jinak přišli, protože jejich potenciál nebyl dostatečně veliký na to, aby jim přední postavení vydrželo v delším časovém horizontu.
Státní zřízení, osoby v něm, či zkrátka subjekty, které vnímáme jako nejlepší a nejvýše postavené, si své postavení udržují dlouhodobě. My je takto vnímáme z důvodu jejich rozvážnosti. Častokrát nastala chvíle, kdy museli prezentovat svou sílu a své schopnosti, kdy museli přesvědčit okolí, že právě oni jsou ti, kteří mají rozhodovat. Kdy se museli ukázat jako vůdci. Mnohdy se i následně vzdali reakce. Ale svůj postoj nejčastěji opírají o konstruktivní náměty a o řešení, ve kterých využívají kompromisu. Nedemonstrují svou sílu, protože ta zároveň také vysiluje.
Já osobně nevidím umění v tom dávat první ránu, ale v tom ji umět od nepřítele přijmout, zpracovat a následně tuto energii využít ve vlastní prospěch. Na intenzitě může síle přidat naše zdrženlivost. A to mnohonásobně. Naše prostředí předurčuje nás, naše vlastnosti i samotné postavení v něm. K tomu, abychom se mohli stát leadery, potřebujeme někoho, kdo nás bude následovat. A abychom mohli vyhrávat ať už silou či spojenectvím, potřebujeme mít zároveň někoho na druhé straně, nějaké nepřátele, kterým nynější uspořádání věcí nevyhovuje.
Jestliže jsme chtěli být ve světě vnímáni jako ti na správném místě, jako ti, kteří oplývají potřebnými schopnostmi bez použití síly, museli jsme tak činit průběžně v historii. Tím jsme si získali své postavení, a právě tyto kroky a zkušenosti z nich načerpaných nás nyní determinují ve světě.
