Při procházení ulicí se vám proudící lidé jeví jako dav, jsou však individualitami, každý z nich je jedinečnou osobností. V onom davu se může jeden člověk rád schovávat, kdežto druhý je raději více vidět a upozorňuje na sebe, vyčnívá. Je vždy hrdinou ten, který se tyčí nad ostatními? Řekl bych, že pokud si přejeme tento dotaz zodpovědět, je nutné si položit ještě zásadnější otázku - "Kdo je hrdina?". Může se jednat o někoho, kdo činí nebo může činit velké věci. Hrdinou však může být stejně tak ten, co nikdy nezapomene na sebevíc drobnější maličkost, která v celkovém pohledu je velmi cenná a důležitá. Pro mě je motivující myšlenka na to, jak se stát hrdinou pro sebe samotného. Což je zároveň velmi jednoduché a také složité. Výhodou je skutečnost, že hodnotit budete jen vy, vy udáváte normu sami sobě. Také jste publikem, který by měl vás jako hrdinu ocenit. Není ovšem možné, aby k něčemu takovému existoval univerzální návod a klíč.
Lidé mají v sobě skrytou touhu po konání dobra, ale také schopnost uklouznout vedle. Neexistuje jen dobrý a jen špatný člověk, existují dispozice k určitému způsobu chování a je jen a pouze na nás, jak s tím vším naložíme. Nedělejte vše jen pro sebe, snažte se druhým pomáhat, protože každý dobrý skutek je důležitý. Není v našich silách činit pouze samé dobro, stejně tak jako nikdo není stále jenom zbabělcem. Strach nás může k pocitům zbabělosti dohnat, protože se o sebe bojíme. Je však nutné v tuto chvíli se strachu postavit a učinit takové kroky, kterými se postaráme nejenom o sebe, ale i o všechny lidi kolem nás. Rozhodně to není snadné, zvláště pro někoho, kdo se cítí být zbabělcem, o to je ale důležitější se v tuto chvíli strachu postavit. Hrdina, kterého uznává společnost, je stále jenom člověk. Není nikým jiným než obyčejným smrtelníkem, který se naučil v sobě nalézt sílu znovu a znovu vytrvat navzdory všem překážkám. Každý prohráváme, jen musíme vždy vstát a bojovat dál. Musíme se k výzvě postavit čelem a nevzdat se.
